Sebevědomí - vliv strachu

„Strach předstírá, že nás chrání před bolestí, ale ve skutečnosti nás okrádá o životní vášeň."
Barbara de Angelis

Strach. Co je to strach? Proč máme strach? Jsme schopni ovlivnit svůj strach? Máme strach vrozený? To jsou otázky, které nás mohou nejčastěji napadnout v analogii s tímto pojmem. V odborných publikacích se můžeme dočíst, že vrozené strachy máme pouze dva a to strach z hlasitého hluku a strach z pádu, v jejichž kontextu náš mozek zapne činnost kognitivních funkcí, začne přirozeně reagovat v módu „běž a uteč“ nebo „ustrnutí“. To však evokuje otázku, proč máme další strachy?

Měli bychom si tedy uvědomit, že tyto další momenty strachu v komparaci reality jsou naučené a jsou tedy jedním z našich návyků. Tyto návyky také korelují s naším prostředím, v jakém jsme vyrůstali a v jakém prostředí se pohybujeme. Dobrá zpráva je, že naučeným strachům, případně fobiím je možné se odnaučit. A pokud se můžeme něčemu odnaučit, znamená to, že lze na tom pracovat, pracovat na sobě, na svém osobním rozvoji a tím následně i zvyšovat svoje sebevědomí.

Z čeho strach vzniká? Strachu předchází jakási pomyslná jistota, konstantnost věcí, okolností, vědomí známého. Avšak se změnou logicky přichází změna, změna stavu. Podle americké psycholožky, známé zejména jako rodinné terapeutky - Virginie Satir, je jeden z nejsilnějších lidských pudů pud zachování již známého, nechat věci tak, jak jsou. Implikací tohoto je, že máme prvoplánově strach ze změn.

Co nám poskytuje statický stav věci, že se změnou souvisí i určitá míra strachu? Je to pocit bezpečí, který tolik potřebujeme pro pocit pomyslné vnitřní rovnováhy? Ale pokud nedáme prostor k uskutečnění změny, znamená to, že se pohybujeme v komfortní zóně, kde to již dobře známe, kde se pohybujeme v rovině nevědomé kompetence, tedy přirozeně, nevědomě, automaticky a za těchto okolností se přinejmenším cítíme komfortně a žijeme v pocitu bezpečí a jistoty, avšak nejdeme vpřed.

Paradoxně největší jistotou, je právě změna.

V tomto okamžiku se nabízí, že i jistá forma naučeného strachu se může jevit, jako případná brzda k vyšší míře sebevědomí, dosažení úspěchu. Dále bychom se zde mohli zabývat tím, jaké procesy spouští v těle strach, ať už chemické či fyzické, jaké důsledky a dopady na nás, naše tělo, následují. V jakých oblastech mozku se aktivují které části, které prefrontální sítě v mozku projevují aktivitu a proč. Které matrice bolesti a dalších přívlastků jsou aktivní, co vyvolají. Jaké výzkumy a metody, pomocí kterých technologií, jako například MRI – magnetické rezonance, TMS – transkraniální magnetické stimulace, a podobně, je toto relevantně podloženo. Těmto faktorům se ale více v této kapitole teď zabývat nebudu, protože tyto řádky nejsou zaměřeny tímto směrem.

V další kapitole se podíváme na sebevědomí a jeho zaměření tedy focus.