Supervize

Supervize jako možný nástroj v prevenci proti SV- burn outu

„Supervize je setkávání za účelem reflexí zážitků a zkušeností z práce s pacienty. Slouží k podpoře profesního růstu zaměstnanců. Poskytuje prostor pro sdělování zkušeností, ventilaci emocí, hledání nových pohledů a nápadů. Etickým kritériem je prospěch pacienta.“ (Venglářová, 2011, s. 153)

Jde tedy primárně o pohled pracovníka – supervizora z vně organizace a jeho zkušeností, případných doporučení, jejíž obsahem mohou být navržené doporučující postupy, inovativní vzdělání a podobně. „Supervize představuje výchovný proces, který je sociální práci důležitý a jehož účelem je pomoci sociálním pracovníkům, aby dosahovali dobrých výkonů odpovídajícím způsobem. Hlavním prvkem supervize je vzdělávání (studie, popis rolí, principy, techniky), ale supervize má také prvky administrativní a podpůrné.“ (Maroon, 2012, s. 109)

Dvě roviny supervize:

• Pedagogická
• Administrativní

Mezi základní mise supervize patří dvě roviny, a to rovina pedagogické supervize, kde jde zejména o předávání a prohloubení vědomostí a ability, kdy v rámci stormingu jde o deskripci a komparaci zkušeností, analýz různých situací a vznikajících potřeb supervidovaných. Jde o proces průběžné, kontinuální zpětné informace o situaci, aktuálních postřehů vůči supervidovanému, jež akcentují kognitivní učení se supervizorem, který je tak supervidovanému nejen učitelem, ale i profesionálním edukátorem. Druhou rovinou je administrativní supervize jejímž hlavním fokusem je pracovní prostředí, zdali vykonávaná práce je v kongruenci se směrnicemi daného zařízení.

Cíle supervize:

• „rozvíjení specifických terapeutických dovedností, které se vztahují k odkrývání emocí a ochoty přijímat péči, ke stanovování cílů, zaznamenávání veškerých fází péče a rozvíjení schopnosti používat různé metody práce,
• rozvíjení kritického myšlení a koncepčního chápání, rozvíjení hodnot a schopnosti převádět teorii do praxe,
• rozvíjení schopnosti určit si vlastní směr a samostatně si osvojovat vědomosti,
• obohacení osobních kvalit v souvislosti s profesními schopnostmi, jako je flexibilita, vlastní iniciativa a ochota riskovat,
• rozvíjení řídících vlastností, schopnosti komunikovat a angažovanosti ve vztahu ke klientům a sociálním změnám,
• rozvíjení schopnosti vytvářet fungující mezilidské vztahy,
• čerpání poznatků ze zdrojů společenství – prací s klienty, navrhováním plánů a zvládáním velkého množství práce,
• rozvíjení administrativních dovedností a schopnosti sebehodnocení.“ (Maroon, 2012, s. 111)

Jak je vidět, supervize obsahuje několik diád, ve kterých alokuje focus dle nosného přístupu. Pokud se zaměříme na metody přístupu jedná se o modely:

• Psychodynamický model - jde o podporu profesionální edukační hodnoty, a především pomoci supervidovanému generovat si tak individuaci svého já.
• kognitivně behaviorální model - se zabývá reakcemi emocionálního charakteru na platformě svých myšlenek a myšlenkových pochodů nebo osobními atitudami a zmírnit tak dopad případných negativních pocitů nebo konverze postojů. Jde o primární podporu umožnit supervidovanému pracovat objektivně, kreativně s příslušnou autonomií. (Maroon, 2012)

Typy supervize

Typy supervize rozlišujeme podle počtu osob zúčastněných v genezi supervize. To znamená:

• Týmová supervize - jak z názvu vyplývá je určena pro tým a jeho příslušné členy s cílem podpory vzájemné spolupráce uvnitř týmu, zlepšení komunikace mezi jednotlivými členy týmu, a v neposlední řadě zvýšení efektivity a produktivity práce. Zejména v týmu, kde každodenní náplní práce jsou interpersonální vztahy je dobré si ujasnit své role, úkoly, etiku práce, práce s klienty, plánování a hierarchie. Dalším tématem v týmové supervizi jsou vztahy směrem k organizaci, tedy organizace práce, hodnocení práce, vzdělávání a péče o zaměstnance a také spolupráce s dalšími týmy.
• Skupinová supervize - zde jde především o skupinu pracovníků, jejíž společným jmenovatelem je práce v obdobných zařízeních se stejnou či podobnou náplní práce. Ve skupinové supervizi dochází k expresivní redidaxi, kde však dobré si v indukci stanovit explicitní cíl, obsah a legitimní požadavky na supervizi.
• Individuální supervize - „probíhá formou strukturovaného rozhovoru mezi jedním pracovníkem a supervizorem.“ (Venglářová, 2011, s. 155)

Funkce supervize

Jak již bylo řečeno je supervize celkem efektivní nástroj ke zlepšení procesů, edukace a vlastní seberealizace v pracovním prostředí a jejím etablování se. Proto je dobré zvolit si vhodný typ supervize, tak aby saturovala její očekávání. Mezi konstitutivní cíle při formulaci zadání v organizaci jde zejména o optimální tvorbu týmu, sjednocení postupů v rámci jednotného systému, zachování společné identity ve smyslu garance stejného výstupu v kontextu konečné služby, prevence syndromu vyhoření, a v neposlední řadě o podporu nejen v oblasti komunikace multidisciplinárních týmů, ale i managementu. I přesto, že supervize není explicitním řešením na všechny problémy vyskytující se nejen v pomáhajících profesích, tak nám přesto nabízí další vhledy, možnosti rozvoje a nalézání nových způsobů, alternativ a možností. Alokace funkce supervize:

Vzdělávací:
• Edukační rozvoj ability,
• podpora pro docilitu
• pochopení aktuální situace klienta,
• bližší porozumění základním pravidlům péče o něj.
Podpůrná:
• Podpůrná supervize patří mezi základní nástroje,
• prevence proti syndromu vyhoření nejenv pomáhajících profesích.
Řídící:
• Primárním úkolem řídící funkce je odbornost, kvalita, kontroling.

Zrovna tak funkce supervizora vnímá obdobnou triádu funkcí tedy pedagogickou, administrativní a podpůrnou v podstatě se stejnými postuláty jako funkce samotné supervize. (Maroon, 2012) Jak je uvedeno výše, supervize je tedy opravdu evidentně prokazatelným efektivním nástrojem v oblasti nejen pomáhajících profesí, která původně vznikla na platformě psychoterapeutického prostředí, jež se postupem času rozšířila i do ostatních oblastí a oborů. Jak již bylo zmíněno v předešlém textu, v rozvoji profesních dovedností supervidovaných je cílem podpora interpersonálních vztahů na pracovišti příslušných týmů a nalézat nejefektivnější řešení konkrétních problémových situací. Kvintesentním smyslem supervize je tedy v konečném důsledku zpětná vazba supervizora supervidovanému probíhající skrze kontinuální rozhovory.

Fragmenty supervize, jež utváří její celek jsou:

• Nadhled
• Dohled
• Konzultační činnost

Pojďme se tedy zaměřit na dvě polohy supervize, a to:

• Manažerská supervize – supervizi vede nadřízený směrem k podřízenému, kdy nadřízený má přímou zodpovědnost za kvalitu práce nejen ze své pozice, tak i z role supervizora. Jedná se tedy o efektivní nástroj vedoucího v rámci vedení a dosahování optimální spolupráce, výkonu svých podřízených nejen jednotlivců, ale také týmů
• Případová supervize – jde o projednávání jednoho nebo více konkrétních případů na společném setkání pracovníků ze stejného oboru, kde hlavním motivátorem je společné hledání, nových strategií, postupů, kdy pomocí stormingu se postupně pracovníci dostávají ke společnému konsenzu řešení.

Dalším modelem supervize je takzvaná Balintovská skupina , která agreguje skupinu lidí z různých afinitních oboru například sociální pracovníky, pečovatele, lékaře, zdravotní sestry, psychology a psychoterapeuty. V této skupině je po induktivní prezentaci případů základním axiomem pět fází

• výběr konkrétního případu,
• upřesňující dotazy konkrétního zaměření,
• sdělování subjektivních pocitů, myšlenek, a dalších,
• nabídka nápadů, postupů v uvedeném případě,
• souhrn přijatelných postupů a implikující závěr. (Venglářová, 2011)

„Zakladatelem metody je Michael Balint (1895-1970), maďarský lékař. V padesátých letech 20. století začal se skupinou kolegů používat tento postup při kauzaistických seminářích nad obtížnými případy z lékařské praxe. Zjišťoval, že obtíže nejsou jen v oblasti odbornosti, metody léčby či diagnostiky. Pozornost soustředil na vztah mezi pomáhajícím profesionálem a pacientem.“ (Venglářová, 2011, s. 158) Jak je vidět supervize je multifaktoriální nástroj, který můžeme využít v různých oblastech, v různých úrovních a vždy nám nabídne nějakou možnost rozvoje a posunu, což můžeme považovat jako konstitutivní cíl supervize.

Vdalší kapitole se zaměříme na další účinný nástroj prevenci a pomoci v SV.